A zase ty srnky

DEN 7.

(doba čtení 6 minut)

Snídaně od babi nebyla vůbec špatná – sushi, onigiri, různé závitky s rýží, jogurty, ovoce…ano, byl tam i toastový chleba…ne, nejedli jsme ho.

Jídla bylo tolik, že jsme nějaké pobrali i s sebou na svačinku, především onigiri.

Dopoledne jsme obdivovali zlatou nádheru pavilonu Kinkakuji, který kdysi sloužil jako místo, kam se uchýlil šógun Jošimicu Ašikaga poté, co postoupil úřad svému synovi. Po Jošimicuově smrti se z vily stal zenový chrám.

Dalším a hlavním programem dnešního dne byla starověká Nara, hlavní město Japonska a sídlo císaře v letech 710-794. Vysoká koncentrace chrámů a svatyň láká turisty stejnou měrou jako všudypřítomní jelínci sika, které zde, na rozdíl od Miyajimy, můžete i krmit.

Jeleni a srnky jsou zvyklí na neustálý přísun potravy, občas dokonce rovnou čekají u stánků s krmivem a jejich žaludky zdají se býti bezedné. Sušenky koupíte za pár jenů a roztomilé kopytníky jimi nakrmíte.

Za odměnu vám věnují selfie a můžete je i poťapat.

Prý se umí i poklonit, ale toho jsme si nevšimli. Spíše na nás shlíželi jako na své poddané zajišťující jim jejich obživu.

Nejimpozantnější stavbou celé oblasti je buddhistický chrám Todaiji. Nese titul největší celodřevěná budova světa. V minulosti chrám zdobily také dvě 100m vysoké pagody, ty však zanikly během zemětřesení. Todaiji vybudovali v 8. století a několikrát jej rekonstruovali kvůli požárům. Současná podoba chrámu je sice ohromná, ale bohužel pořád asi o 30% menší než v minulosti.

Uvnitř chrámu trůní socha sedícího Buddhy Vairočany a při výšce 15m jde o největší bronzovou sochu svého typu na světě.

Při východu z hlavní haly po pravé straně najdete dřevěný pilíř s dírou. Ta je prý velká jako nosní dírka sochy Buddhy. Pokud se jí úspěšně protáhnete, přinese vám to štěstí a hlavně v příštím životě dosáhnete osvícení. Ráda bych upozornila, že díra je „příjemně“ průlezná osobami mladšího dětského věku a dospělými jedinci rachitické postavy.

Následně jsme to vzali nějak náhodně do parku. Co krok, to srna, co dva, to chrám či svatyně. Nechyběly ani školní výlety.

Všudypřítomné stánky s občerstvením nabízely tradiční pochutiny jako např. taiyaki, takoyaki, teriyaki a různé další „yaki“, což v japonštině znamená grilovaný nebo připravovaný nad přímým ohněm. My jsme si dali mochi (rýžový knedlíček) s pastou z červených fazolí, samo o sobě nic zvláštního, ale celá čerstvá jahoda uprostřed zvedla cenu jednoho kusu v přepočtu asi na 100,- Kč.

Jahody jsou v Japonsku obecně velmi drahé. Většinou je uvidíte balené po kusech v roztomilých síťkách, naducaných polštářcích nebo krabičkách, a jako takové slouží spíše jako dárek než jako náplň do buchty či kompotu. Slavné to není ani s jablky. Cena za kilo/dvě jablek u nás odpovídá ceně za jablko/dvě u nich a může být i hůř.

S blížícím se večerem jsme zamířili zpátky na vlak, když jsme u rybníku Surosawa narazili na festival Uneme Matsuri.

Podle legendy u císařského dvoru sloužila dívka (uneme) zamilovaná právě do císaře. Ten její city částečně opětoval, po nějaké době však dívku zavrhl. Dívka odmítnutí neunesla a věnovala své tělo a svůj život rybníku Surosawa. Její duch zde ale přetrvává nadále a čas od času kráčí po březích rybníka. Aby duši zemřelé dívky místní ukonejšili, postavili poblíž svatyni a každoročně pořádají festival.

Začíná každé září v podvečer před úplňkem. S úderem 17. hodiny vychází od JR Nara Station procesí místních v dobových kostýmech a kráčí nákupní ulicí Sanjo-dori směrem k chrámu zasvěcenému utopené dívce. V 19 hodin potom z břehu rybníku Surosawa vyplouvají dračí lodě a jedna z nich veze ženu převlečenou za uneme. Obeplují rybník a tím je festival ukončen.

Vzhledem k pozdním hodinám jsme nestihli dokoukat celé představení, ale okolí, kde festival probíhal, bylo krásně nazdobené, osvětlené papírovými lucernami a dobové kostýmy v procesí měly oblečené všechny věkové kategorie včetně úplně maličkých dětí. Úžasná atmosféra. Netušili jsme, že zrovna dneska tady narazíme na tak významný festival, ale bylo nám potěšením zhlédnout alespoň jeho část.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

– ranní pohled na toast v nás evokoval dolování džemu zasypaného toastovým chlebem v Hirošimě, rána byla stále příliš čerstvá, nenašli jsme odvahu pozřít byť jediný drobek

– 7. fotce říkáme „antikoncepční mezera“ (možná ji ani nebudete muset odpočítávat 🙂 )

– taiyaki = těsto blízké palačinkovému, tvar rybičky, náplň z červených fazolí*; takoyaki = moučné těsto, tvar koule, plněná mletou/krájenou chobotnicí*; teriyaki = technika přípravy masa, hlavní složkou je sójová omáčka

*náplně můžou být i jiné, tyto jsou tradiční

– Ryuk z Death Note by jablka miloval, kdyby měl ve svém repertoáru tento cit, takhle se může aspoň utlouct (malé mrknutí na všechny diváky/čtenáře nejen v Japonsku)

-mj-