DEN 2.
(doba čtení 8 minut)
Dobré ráno, Ikebukuro! Je třeba brzy vstát, rychle posnídat a vyrazit ven rychlostí blesku, protože na programu je táááková hromada věcí a my chceme stihnout všechny.
Teď vážně, zpětně mi není jasné, jak jsme za jeden den stihli tolik různých míst – Chrám Sensoji, Skytree, Shin-Okubo, BT21 Café a Shinjuku. Přibližovadlo v podobě metra hrálo pochopitelně zásadní roli, ale i tak to byl hardcore sightseeing.
Sensoji ve čtvrti Asakusa je nejstarší tokijský chrám. Dostavěli ho v roce 645 a je zasvěcen bohyni milosrdenství Kannon (v Číně známá pod jménem Guanyin). Podle legendy vylovili dva bratři rybáři z řeky Sumidy sošku bohyně Kannon. Vůdce tehdejší bezvýznamné vesničky Asakusa v soše poznal božstvo a přebudoval svůj dům na chrám, kam mohli prostí lidé chodit Kannon uctívat. Postupným šířením legendy o chrámu rostla i jeho sláva. Nakonec se stal Sensoji veledůležitým chrámem Tokugawského šógunátu a následně i kulturním centrem v období Edo.
Do chrámového komplexu vstupujete tzv. „Branou hromu“ (Kaminarimon), po stranách hlídají dvě hrozivě vyhlížející sochy reprezentující šintoistické bohy Fujina a Raijina, boha větru a boha hromu. Uprostřed visí ohromná červená papírová lucerna, kterou sundávají pouze během některých festivalů, aby dovnitř pohodlně prošlo větší procesí lidí.
Ke druhé, vnitřní bráně, vede asi 200m dlouhá nákupní ulička Nakamise, kde si mohou návštěvníci koupit tradiční suvenýry.
Vnitřní brána Hozomon je majestátnější a větší. Vstup střeží asi 5,5m vysoké sochy Nio.
K areálu je přidružena pětipodlažní pagoda a šintoistická svatyně Asakusa-Jinja. Pro Japonsko je typické mísení buddhismu a šintoismu, proto nepřekvapí, když jsou chrámové komplexy věnovány oběma náboženstvím.
Na hlavním nádvoří panuje většinou velmi čilý ruch, taky jde o nejnavštěvovanější tokijský chrám.
Lidé sem přicházejí vykonávat rituály k očištění těla i mysli (polévání obou rukou vodou, zapalování vonných tyčinek), modlí se a/nebo výměnou za 100 jenů získají omikuji, malý papírek s předpovědí budoucnosti. Tato tradice je v Japonsku hluboce zakořeněna; v chrámech a svatyních najdete místa, kde si lidé mohou za malou úplatu vytáhnout/vybrat roličku papírku obsahující věci budoucí. Jde-li o šťastnou předpověď, vezmete papírek s sebou a uchováte jej např. v peněžence. Nejste-li spokojeni s obsahem textu, připevníte ho kolem větvičky stromu nebo častěji kolem drátěné konstrukce k tomu určené někde v prostranství chrámu, čímž prosíte bohy, aby vám neštěstí pomohli odvrátit.
My upřednostňujeme pragmatismus, cestou zpátky jsme tak za 100 jenů místo omikuji koupili onigiri – trojúhelníkovou svačinku z rýže, uvnitř většinou s nějakým masem/rybou, zabalenou v mořské řase.
Další dnešní zastávkou byl Skytree, tokijská telekomunikační věž a nejvyšší stavba celého Japonska. Se svými 634m patří k desítce nejvyšších staveb světa. Pokud si vyjedete informace z Googlu, zjistíte, že se rozlišují „nejvyšší budovy světa“, které NEzahrnují věže a vysílače, a „nejvyšší stavby světa“, a tam je možné Skytree najít.
Tokyo Skytree vznikl z nutnosti, protože Tokyo Tower (ta červená věž, co připomíná Eiffelovku) byla při výšce 333m příliš malá, navíc obklopená mrakodrapy, a neplnila tedy funkci šíření signálu. Proběhlo veřejné hlasování ohledně designu a postavili zbrusu novou věž, navíc téměř jednou tak vysokou.
Věž spojuje futuristický vzhled s tradiční japonskou krásou, k tomu funkčnost a bezpečnost před přírodními katastrofami (především zemětřeseními a tajfuny).
A to architektonické uskupení s podivným žlutým útvarem napravo je Asahi Group Head Office Building (ředitelství Asahi, největšího výrobce piva v Japonsku). Zlatá hranatá budova má připomínat sklenici naplněnou pivem s pěnou nahoře a zlatý plamen je symbolem planoucího srdce Asahi.
Vzhledem k naší zálibě pozorovat svět z výšky jsme vyjeli nahoru na vyhlídkovou plošinu Skytree, odkud je krásně vidět na nekonečně rozlehlé Tokio.
Výšky nevýšky, i tahle okna někdo musí umýt!
Poté jsem Marka zatáhla na Shin-Okubo, malé Koreje v Tokiu. Jako správný kpopový fanoušek jsem tento nákupní hallyu ráj prostě nemohla vynechat a Marek všechno poctivě odšlapal se mnou. Jeho oběť nebude zapomenuta.
Lidé mající rádi korejskou kulturu, nebo i ti, kteří jsou jen zvědaví a chtějí si rozšířit obzory, zde najdou nespočet obchodů prodávajících proslulou korejskou kosmetiku, potraviny a především merchandise s kpopovými idoly.
Samozřejmě se tady můžete najíst v restauracích s tradičními korejskými specialitami nebo zakoupit rychlé občerstvení ve stáncích na ulici.
A jelikož jsme kpopu měli (evidentně) málo, zašli jsme večer ještě do BT21 Café…
…dobře, tohle byla zcela plánovaná událost, která skvěle vyšla na datum našeho pobytu v Tokiu, ale musela jsem na tom pracovat už u nás v ČR. BT21 Café totiž otevřeli pouze na omezenou dobu v prostoru zvaném Shibuya Box Café. Budova vždy na určité časové období poskytuje zázemí pro různé tematicky zaměřené kavárny, do kterých je nutno vytvořit placenou rezervaci…v japonštině! A tak jsem doma strávila 4 (!!!) HODINY vytvářením falešného japonského profilu, abych následně provedla onu rezervaci. Bůh žehnej Google překladači, protože celý web byl v japonštině bez možnosti výběru jazyka…ale stálo to za všechny japonské znaky světa.
V kavárně samozřejmě nikdo neuměl anglicky a naše přítomnost musela být pro všechny zážitek srovnatelný s tím naším, sice že tam jsme taky!
Veškeré jídlo a pití vypadalo jako postavičky BT21 a bylo poměrně drahé, ovšem nezřídka jsme viděli, že si zákazníci objednali všechno z nabídky. Je třeba každý kus ochutnat a pečlivě vyfotit zvlášť!
Chuťově nám připadalo spíš průměrné, ale sem nepřijdete za chutí, ale za zážitkem.
Obsluha v kavárně také vyvolávala čísla hostů, obdrželi jsme je při příchodu. Takto si každý mohl vybrat merchandise v klidu bez mačkání v řadě.
Den jsme zakončili v tokijské čtvrti Shinjuku. Zdejší stanice metra je údajně tou nejrušnější na světě; denně jí projdou doslova miliony lidí. Součástí srdce nočního života v Tokiu jsou bary, diskotéky, nákupní třídy, ale i sex-shopy, striptýzové kluby a hodinové hotely. Shinjuku uspokojí všechny zájmy i tužby a je dobře známo, že ty umí být v Japonsku rozmanité, extravagantní i kontroverzní zároveň.
-endy-
OSLÍKUV SPECIÁL:
– Guanyin zmiňujeme i v článku z Taiwanu: Tygr & drak
– matematicky „jednou tak vysokou“ znamená, že 333 metrů násobíte x1, ale všichni samozřejmě víme, jak to člověk myslí 🙂
– Tokio má rozlohu 2194 km² (4x větší než Praha) a žije v něm kolem 14 miliónů lidí bez aglomerace (s ní kolem 38 miliónů)
– kouzlo slibu „nebude zapomenuto“ tkví v tom, že nikde není specifikováno, kdy si na něj dotyčná „vzpomene“
– prvotní komunikace v BT21 Café „Hello, do you speak English?“ …ticho, úsměvy, kývání hlavou: „No.“ „At least a little?“ …ticho, úsměvy, kývaní hlavou: „No.“ -> Google translate 😀
-mj-