DEN 14.
(doba čtení 5 minut)
Původní historické město Suwon kolem dokola obíhají 5,74 km dlouhé hradby. Celý komplex nese název Suwon Hwaseong Fortress – suwonská pevnost Hwaseong. V letech 1794-1796 ji nechal vybudovat král Jeongjo na ochranu města. Pro jeho strategickou polohu jej hodlal jmenovat novým hlavním městem místo Soulu. K tomu však nikdy nedošlo, jelikož král zemřel příliš brzy po dokončení stavby.
Pevnost můžete celou obejít pěšky, aniž byste se ztratili. Hradby jsou jednolité (až na jednu výjimku, viz níže), terén přehledný a vhodný i pro méně zdatné jedince.
Dominantami celé stavby jsou čtyři majestátní brány:
My začali u jižní brány Paldalmun. Stojí uprostřed kruhového objezdu a nevede k ní přechod, podchod ani nadchod. Selský rozum tedy napovídá, že se k bráně nechodí. Samozřejmě vždy najdete jedince ignorujícícho zřejmý stav věcí. Jedna osoba nekoordinovanými přískoky narušila plynulý tok husté dopravy, ohrozila sebe i ostatní, jen aby se dostala někam, kde být nemá. Trapné a nevhodné počínání. Gratulki a tleskáme.
Od jižní brány jsme vyšlápli doleva strmě vzhůru a na kopci u hradeb odbočili znovu vlevo ke krajnímu bodu opevnění, jihozápadnímu pavilonu. Z něj jsme pak šli stejnou cestou zpátky. Sice trochu zacházka, ale chtěli jsme mít okruh komplet.
Úsek od jižní brány směrem k západní je nejvyšší, nejzelenější a zároveň nejméně frekventovaný. Téměř nikoho jsme nepotkali. Až na údržbáře, zrovna měnili zaprášené prapory s logem pevnosti za nové a/nebo čistě vyprané.
Součástí pevnosti jsou kromě vysokých hradeb také velitelská stanoviště, strážní a signální věže, platformy pro odpalování šípů či tajné zásobovací chodby. Všechna místa jsou opatřena informačními tabulkami v korejštině a angličtině.
Z nejvyššího místa pevnosti je výhled na nekonečnou sídlištní zástavbu. My jsme kromě paneláků viděli také letecké cvičení jihokorejské armády ve vrtulnících. Jev častější, než by si jeden pomyslel.
Od severní brány Janganmun dále už jsme potkávali více lidí, ale pořád bych to nazvala poloprázdnem. Korejci (možná i jiné asijské národy) obecně netíhnou k procházení se „jen tak“. Obejít celé hradby kolem dokola je pro ně ztráta času, když mohou za hodinku stihnout nejoblíbenější úsek, pár fotokoutků, americano v kavárně a šup na jinou atrakci. Hradby jsou navíc venku, nechráněné před sluncem = vyšší riziko nechtěného opálení nebo se celou dobu tahat s deštníkem nad hlavou.
Většina z nemnoha, které jsme míjeli, byli asijští turisté nekorejské národnosti. Dost jich odpočívalo na oblíbeném místě u stavidla Hwahongmun – reguluje průtok potoku Suwoncheon. Po stříškou najdete platformu, kde lze sedět, ležet, fotit se – jenom si před vstupem musíte sundat boty! A taky zde potkáte mnoho studentů, protože kousek dál je škola.
Vidíte na fotce níže tamten balón v dáli?
Seznamte se, Flying Suwon – horkovzdušný balón s kruhovou platformou až pro 30 pasažérů připevněný k zemi ocelovým lanem. Vypouští ho na něm do výšky 150m, odkud přehlédnete celou pevnost i daleko za ni. Tohle jsme nemohli vynechat.
Lístky zakopíte v automatu (20 000 wonů na osobu za 10 minut letu, neberte to!) a posedíte v čekárně. Zatím jsme byli první a nebýt tři Japonců dorazivších na poslední chvíli, patrně bychom měli VIP vyhlídkový let pro dva. 🙂
Po platformě lze volně procházet, bezpečnostní opatření jsou minimální. Pouze během stoupání a klesání vás obsluha rozprostře po obvodu kvůli rovnoměrnému rozložení váhy.
Pohled prostředkem dolů by nemusel některým jedincům udělat dobře, ale jinak jsou výhledy krásné do všech stran.
Z poslední části hradeb mezi východní a jižní branou jsme dohlédli na nezdravě obrovský kostel, jenž se poněkud nepatřičně tyčil v zástavbě starších domů.
A takhle vlastně vypadá typická Jižní Korea dnes – střet tradice s modernou. Trocha starších malých domečků, na které z dálky šlapou mnohapodlažní apartmánové budovy, supermoderní křesťanské kostely v původně buddhistické společnosti, historické monumenty mnohokrát rekonstruované po válkách zničené zemi, spousta nově rozjetých staveb a na vše dohlíží Velký CCTV Bratr očima všudypřítomných kamer.
Po několika hodinách volného tempa jsme zpátky u výchozího bodu naší okružní trasy, jižní brány Paldalmun.
Jak jsme přes den potkali minimum lidí, večer tomu bylo přesně naopak. Čtvrť, kde jsme byli ubytovaní, hýřila nočním životem. Lidé vysedávali v barech, bistrech, otevřených restauracích a jedli a jedli a jedli… všude hluk, smích, hudba a vůně oblíbeného smaženého kuřete.
A jeden facepalm na závěr dne – není nad sebevědomé vykračování si dva kilometry tam i zpátky do jedné veřejné prádelny, abyste následujícího večera zjistili, že jste měli jinou prádelnu PŘÍMO VEDLE HOTELU. Stačilo jen místo doleva zabočit doprava…
-endy-
OSLÍKUV SPECIÁL:
– „platformy pro odpalování šípů“ byly stanoviště pro balisty, o jaký stroj se jedná, budou vědět minimálně hráči Warcraftu
– vrtulníky ten den létaly tam a zpátky jak o dušu, skoro to vypadalo, že je někde opravdu problém (a slovo „problém“ doporučuji nepoužívat, vyhnete se tak problémům obecně)
– psali jsme již dříve, ale kostely jsou v Jižní Koreji opravdu běžné bez ohledu na město či vesnici, v tomto ohledu „jako doma“
– atmosféru nočního života v Jižní Koreji nepřeneseme skrz text, fotky ni video, ven však chodíte hlavně jíst, pijete k jídlu a pokud to aspoň trochu jde, sedíte venku
– prádelna pár metrů od hotelu byl těžký wtf moment, stejně jsem radši za náš „výlet“, našli jsme „domáčtější“ pobočku, kde to víc žilo
-mj-