DEN 13.
(doba čtení 5 minut)
Rozlučka s panem domácím ráno v den našeho odjezdu proběhla s rituálem, který lidé zřejmě praktikují od počátku provozování tohoto ubytování. Pan domácí každou skupinku hostů vyfotí polaroidem, ti musí ke vzniklým fotkám připsat vzkaz, následně jsou fotky vyfoceny v naaranžovaném fotokoutku (ano, fotíte fotky), nakonec jednu přichytíte kolíčkem na nástěnku v kuchyni a druhou darujete hostům coby suvenýr.
Dobrovolně povinně jsme vyhověli. Nejsme delikventi zdrhající bez pla… vyfocení.
Před návratem do Soulu nás čekala ještě jedna destinace. Suwon. 30km jižně od hlavního města v něm žije milión obyvatel.
Mokpo je výchozí i cílovou stanicí na západní trase rychlovlaků KTX, čehož jsme hodlali využít k cestě na sever. Není to však přímý spoj, v Soulu jsme ještě přestupovali na prodlouženou linku metra do Suwonu. Místenky jsme koupili 3 dny předem, což byl dobrý nápad vzhledem k tomu, že už tehdy byly některé spoje vyprodané, a ani tak jsme neseděli spolu.
Sedadlo vedle mě obsadil Korejec ve středních letech a samozřejmě si chtěl povídat s cizinkou mluvící korejsky. Nevěděl sice, kde leží Česká republika, což jsme v Jižní Koreji zažili poprvé, zato vychválil, jakého mám krásného stylového manžela… vysokého… a ty vousy na tváři, to se u nich jen tak nevidí… to Korejcům moc neroste… Tak dík! A o jeho ženě byste něco hezkého říct nemohl?
Suwon je prý k Soulu asi jako Kladno k Praze. V prvním městě lidé bydlí, do druhého jezdí vydělávat. A když někdo řekne: „v Suwonu se jenom bydlí“, chápu, co tím myslí:
Sice jsou takové byty pořád dost drahé, ale rozhodně levnější než v Soulu, a máte zde všechno, co potřebujete k životu. Každý komplex budov zahrnuje hlídanou vjezdovou bránu pro rezidenty, podzemní parkoviště, parčíky s posezením, dětská hřiště, obchody a třeba i kostel. Korunu všemu nasadí názvy apartmánových oblastí. Jak se vám líbí třeba Skypark, Paradise, Moon House nebo We City? Nám moc ne – ani ne tak kvůli kýčovitým názvům, problém je množství lidí. Až vypukne zombie apokalypsa, tady bude její šíření nejrychlejší…
Chodit kolem těchto mnohapatrových monstrozit s očima navrch hlavy se nám ale líbilo. Nekonečná sídliště – do šířky i do výšky – mají své kouzlo a v Suwonu je najdete téměř všude kromě historického centra, kvůli kterému navštěvují turisté Suwon především.
Strávili jsme v něm část odpoledne hned po příjezdu a ubytování v hotelu – je obehnáno hradbami, po nichž půjdeme další den. Všude samé obchůdky se suvenýry, restaurace, kavárny (taky jedna s van Goghem) a chicken street (ulice specializovaná na bistra a restaurace servírující Korejci milované smažené kuře).
Podle „zachránce“, který nás vezl z fialových ostrovů až do Mokpa (viz článek XYZ), je pobyt v Suwonu na více než jeden den ztráta času. Tak jsme v něm strávili dny tři a zvládli bychom klidně i týden, tak moc nás Suwon chytil za srdce.
Napřed však jídlo! Zapluli jsme do italské restaurace; nějak přišla chuť na evropskou stravu.
Levná zrovna nebyla; veškeré suroviny z dovozu vypadaly autenticky – pizza těsto nebylo listové, sýr, šunka i olivy pravé, evropské pivo neevropsky drahé – ale všechno chutnalo báječně. V čem si však Korejci opravdu neumí pomoct, jsou ty jejich přílohové mističky, od kterých neupustí snad ani v těch nejstylovějších restauracích zahraničních kuchyní. Takže jsme dostali alespoň okurečky a trochu kimchi, snad abychom tu pizzu nemuseli jíst jenom tak samotnou.
Následná podvečerní prohlídka starého města přinesla své ovoce. Dokážete pojmenovat okatého krasavce na zdi?
Jo a taky je tam s ním Taehyung ze skupiny BTS.
Pod hradbami u jižního východu stojí dva buddhistické chrámy, z nichž jeden se pyšní ohromnou sochou pozlaceného Buddhy…
…druhý mnoha menšími sochami a kouzelnými tichými zákoutími.
Cestou ze starého města na hotel jsme minuli samoobslužnou prádelnu… ach, ty příjemné náhody, jimiž nás život obšťastňuje! Po dusném Soulu, mokrém Jeju a horkém Mokpu totiž přišel opět pračky čas. Zrovna před pár hodinami jsme na recepci řešili, kolik stojí jejich hotelová služba praní osobního prádla. Recepční si nebyl jistý a řekl nám, ať prostě všechno sbalíme do tašky a po vyprání zjistíme sumu… tak určitě!
Vybaveni zkušenostmi s obsluhou pračky z hotelu v Soulu jsme sebevědomě zamířili 2km do náhodou objevené prádelny. Měli jsme s sebou všechno od bund až po spodní prádlo, co bychom to třídili!
Samoobslužné prádelny, u nás jev spíše ojedinělý, jsou vlastně jakési společenské prostory k setkávání obyvatel nejbližších rezidenčních budov. Posedíte, pokecáte se sousedy u kafe, něco si přečtete, mrknete na televizi, prádlo máte do hodinky vyprané/vysušené a zase jdete po svých. Nejste-li družné typy, prostě jen hodíte prádlo do pračky a po určité době přijdete k hotovému, aniž by vás vůbec napadlo, že někdo něco ukradne. To se tady nedělá.
Na principu poctivosti funguje i chladnička s nealko nápoji – otevřete, vezmete si nějaké pití a za každé necháte v boxu nahoře 1000 wonů. Běda, jestli ne, Velký Bratr CCTV vás nahlásí příslušným úřadům (jako tu paní na fotce).
„Prádelní ročenka“, již jsme našli na polici, budiž důkazem, že to v prádelně opravdu žije. Lidé do ní lepí vzkazy, dopisují si a kreslí. Po roce nějaká dobrá duše vymění starý deník za nový a pokračujeme.
Pračku v Soulu vybavil hotelový personál polepy s instrukcemi v angličtině, suwonská prádelna však měla angličtinu na háku, takže jsme museli trochu googlit, něco odkoukat, využít metodu pokus/omyl… abychom věděli, co koupit, kam to dát a jak pračku zapnout.
Automat vám rozmění jakoukoliv korejskou bankovku na jednotlivé mince v hodnotě 500 wonů. Za ty následně pořídíte (v tomto pořadí z vrchu): zelený nebo růžový vonný ubrousek do sušičky, posilovač vůně do pračky, pytel na lůžkoviny. Všechno je dobrovolné, výkonné stroje pracují efektivně i bez přidané hodnoty.
Dle objemu prádla vyberete velikost pračky a sušičky (měli i speciální pračku jenom na boty), zvolíte program (nám stačil nějaký obyčejný do 30ti minut) a vhodíte mince.
Vládne zde příjemná atmosféra, a koho baví koukat do ohně, zjistí, že pravidelně rotující buben taky není k zahození… true story. 😀
-endy-
OSLÍKUV SPECIÁL:
– nejvyšší bytovky atakovaly skoro 40 podlaží, a to nemluvím o ploše podlahy, s trochou nadsázky pojme pár pater totéž, co jeden činžák u nás
– jak vypadá zombie apokalypsa v korejském „paneláku“ uvidíte v Haepiniseu, vynikající seriál
– pod pizzou na fotce je ještě svíčka, aby pizza nevystydla
– samoobslušná prádelna mě napadá akorát jedna v Ostravě, ale je pravda, že jsem v ČR nikdy žádnou nepotřeboval, v Jižní Koreji jsou však běžnou součástí životního stylu, během hodiny se v prádelně vystřídalo vícero lidí a opravdu na ulicích potkáte místní v domácím úboru, pomalu i v papučích, jak nesou koš s prádlem k nejbližší prádelně
– do pračky v Soulu jsme museli koupit i prací prostředek, tohle asi bývá různé; pračka od pračky, prádelna od prádelny
-mj-