DEN 13.
(doba čtení 9 minut)
Konečně! Vyšlo to! Po veškerých patáliích, změnách, psaních mailů a jedné osobní návštěvě vše nasvědčuje tomu, že pojedeme do demilitarizované zóny (DMZ) oddělující Jižní Koreu od Severní.
DMZ vzniklo v roce 1953 na úrovni 38. rovnoběžky (viz prolog). Konec Korejské války rozdělil jednu zemi na dva kusy. Nenapravitelně tím vznikly dva zcela odlišné světy fungující na rozdílných existenčních principech, výsledky vidíme dodnes. DMZ protíná celý poloostrov, 250 kilometrů dlouhá a 4 km široká hranice je jednou z nejpřísněji střežených na světě, i tady je však doložena celá řada incidentů: ozbrojených přepadení, přestřelek, úkladných vražd, bojů na zemi, na moři i ve vzduchu a v poslední době častý výskyt armádních dronů ze severu.
Turisté toužící po návštěvě DMZ mají omezené možnosti, jak se k ní dostat – přes některou ze specializovaných společností objednat fakultativní výlet (zájezdy provozují např. Koridoor tours, DMZ tours…), nebo přes zprostředkovatele (poradí vám Google, ChatGPT či jakékoliv informační centrum v Soulu). Výběr zájezdů je pestrý, DMZ představuje vrcholnou atrakci pro návštěvníky Jižní Koreje, čemuž pak odpovídají ceny i zážitky. Výlety bývají půldenní, celodenní, navštívit lze několik různých míst.
Nejoblíbenějším cílem je Panmunjom-JSA (Joint Security Area) – doslova jediný styčný bod DMZ mezi Jižní a Severní Koreou. Zde proti sobě stojí vojáci obou armád, vidí si z očí do očí a turista „mezi nimi“ může překročit hranici a vstoupit na území Severní Koreje. Zároveň jsou tyto výlety často rušeny kvůli neklidné politické situaci, popř. z jiných důvodů. Turistům jsou potom vráceny peníze nebo nabídnuta náhrada ve formě zájezdu na jiné místo poblíž hranic.
Vysoké návštěvnosti se těší i observatoř Dora umožňující výhled směrem k falešné severokorejské propagandistické vesničce, Most Svobody v Imjingaku či nedokončené infiltrační tunely.
My jsme zájezd koupili přes Koridoor tours a původně jsme chtěli právě Panmunjom-JSA tour. Dokud nám několik dní před termínem nepřišel email s oznámením, že zájezd ruší, jelikož v oblasti vypukla prasečí chřipka. Zda pravda či výmluva těžko říct, ale protože jsme pořád někam chtěli jet, bylo nutné zajít na pobočku a vyjednat změnu místa. Z omezené nabídky nakonec padla volba na Ganghwa Peace Observatory.
V osm ráno stála naše dvoučlenná jednotka nastoupena před pobočkou. Jinak nikde nikdo. Těsně před devátou dorazil další účastník zájezdu. Jeden. V devět přijel minivan. O hodinu později, než měl… Zřejmě interní pochybení v komunikaci ze strany organizátora. Z našeho původního očekávání autobusu plného turistů jsme se dostali k minivanu, v něm tři účastníci zájezdu, dvě průvodkyně a jeden řidič. Velmi komorní.
Cesta k CCZ (Civilian Control Zone) trvala ze Soulu asi 2 hodiny, potom už jsme projížděli pásmem s ostnatými dráty a ozbrojenými kontrolami. Těžko popsat atmosféru, člověku je z toho neveselo, tísnivo, zároveň nelze pominout příjemný svíravý pocit plný očekávání.
Ganghwa Peace Observatory leží východně od demilitarizované zóny a je unikátní svou blízkostí k „sousedovi“. Na tomto místě lze pouhým okem pozorovat Severní Koreu ležící přes řeku ve vzdálenosti cca 2,5km.
Kdyby oči nestačily, využijete všudypřítomné dalekohledy, i když za dobré viditelnosti nejsou nutné. Někteří turisté či průvodci tvrdí, že přes vodu viděli pohyb – lidi jedoucí na kolech, obdělávající pole, procházející kolem řeky. Věřit, nevěřit? Skutečný „svobodný“ život v nejuzavřenější zemi světa pozorovatelný kdejakými kolemjdoucími z jižního břehu? Propaganda? Nacvičené scénky?
My jsme viděli přírodu a budovy, žádné lidi, k nezapomenutelnému dojmu to však stačí. Vždyť jsme se přece dívali na Severní Koreu! Nikoliv na „území nikoho“ v demilitarizovaném pásmu, ale skutečnou Severní Koreu z nejbližšího možného místa v Jižní Koreji.
Samotnou budovu observatoře otevřeli v roce 2008 a je rozdělena do tří pater. Najdete v ní prosklenou pozorovatelnu, audiovizuální místnosti (pro prezentace a přednášky), výstavní místnost (historie obou Korejí v kostce, různé předměty, obrazy nebo třeba severokorejské bankovky)…
…a tzv. „Unification-wish room“ – místnost kompletně osázenou papírky s přáními za opětovné sjednocení roztrženého státu.
Následně nás průvodkyně vzaly ještě do vesničky, jejíž jméno už si bohužel nepamatuji, ale založili ji uprchlíci z Korejské války. V počátcích zde žili rybáři a lidé živící se tvrdou manuální prací. Panovala tady chudoba a někteří před ní utekli do Severní Koreje, protože na tom tehdy byla lépe než Jižní. Dnes je vesnice spíše místem turistického ruchu, zvědavci sem chodí nakupovat a fotit zapadlé koutky opuštěných chatrčí a murální malby.
Residenti vesničky jsou potomky uprchlíků nebo jejich příbuzní. Bylo zvláštní přemýšlet, proč tady ti lidé vlastně žijí – ze zvyku, z tradice, melancholie nebo kvůli byznysu? Každopádně jsme zde narazili na paní, která připravovala ty nejlepší hotteoky na světě. Ano, vážení, proběhlo mezinárodní setkání milovníků hotteoku, kde všichni jednomyslně hlasovali, že toto je středobod hotteokového kulinářského zážitku.
Celý výlet vznikl jako náhražka za Panmunjom-JSA tour, ale o to víc si ho nakonec vážíme. Zažili jsme něco jedinečného, výjimečného a intenzitu tamějších pocitů nezapomeneme.
Po návratu do Soulu bylo nezbytné dohnat restík z předchozího pobytu – palác Gyeongbokgung. Tehdy zavřený, nyní s bránou dokořán lákal davy turistů a oni přišli. Co naplat, my museli taky, jindy už to nepůjde.
Gyeongbokgung byl hlavním a největším palácem dynastie Joseon, dnes slouží především jako muzeum. Dovnitř vede několik bran (-문 / brána, dveře), uvnitř v komplexu naleznete trůnní sál…
…obytné prostory pro krále i královnu, administrativní budovy, pavilony a Národní muzeum lidových tradic prezentující repliky předmětů každodenního užití (vstup do muzea je zahrnut v ceně lístku do paláce).
Na střechách budov je možné spatřit malé figurky v řadě za sebou. Těm se říká „Japsang“ a povětšinou se nacházejí na střechách tradičních korejských budov, obzvláště na těch, které mají co do činění s královskou rodinou. Figurky mají chránit před zlými duchy a neštěstím, ti draci vzadu potom před ohněm (budovy byly ze dřeva, často hořely, s drakem nebo bez něj).
Palácový komplex je rovněž místem přehlídky hanboků (tradičního korejského oblečení). Mnoho lidí spojí jeho návštěvu s příležitostí vybrat si v jedné z mnoha půjčoven hanbok a projít se v něm po prostranství. Dívky a ženy na sobě mají dlouhou zavinovací sukni a krátký kabátek nejrůznějších barev. Pánové outfit složený z volných kalhot a kabátku, občas doplněný o průsvitný klobouk s širokým okrajem.
Není problém v komplexu strávit hodiny a nemáte-li dost, navštivte ještě přilehlou tradiční korejskou Bukchon Hanok Village.
Nasycení historií jsme poté vyšli ven na Gwanghwamun Square, kde zrovna probíhal Seoul Music Festival. Dlouho jsme sice nepobyli, pomalu přicházel večer a my ještě neměli sbaleno, ale stihli jsme vystoupení trainees tančících covery známých písní (mladí chlapci a dívky trénující pod kpop značkou s vidinou, že jednou budou idoly). Pěkný závěr pobytu v Jižní Koreji, z hlediště fandili evidentně pyšní rodiče a fanoušci. Za pár let si řeknou „byli jsme u toho, když začínali“. A my taky. 🙂
Spalo se nám dobře tu poslední noc.
Tajfun už odfičákoval, takže jsme neměli obavy o zrušení letu.
Čekala nás cesta s Korean Air, tuhle leteckou společnost máme moc rádi.
Vyšla nám většina věcí, které jsme chtěli dělat/vidět/zažít.
A to, co jsme nestihli, zvládneme příště, protože do Jižní Koreji se rozhodně vrátíme.
-endy-
OSLÍKUV SPECIÁL:
– rozdělení na sever a jih považuje mnoho Jihokorejců za dočasné, Koreu vnímají jako celek, kromě „Unification-wish room“ to šlo vidět např. i na magnetech prodávaných v suvenýrech, většina zobrazovala poloostrov celistvý s výmluvným názvem „Korea“ a historie jim dává za pravdu, aktuální stav trvá pouze pár desítek let, tříštění a opětovné sjednocování zde však probíhá už přes 1000 let, „náš“ problém je, že situaci hodnotíme z pohledu člověka žijícího právě teď, minulost vnímáme osobněji max. pár desítek let dozadu, vzhledem k délce dožití vnímáme podobně i budoucnost, za 100 let tady nikdo z nás nebude, ale to neznamená, že situace zůstane nezměněná, nezůstane, jenom my už se to nedozvíme…(ale nabádejte k mezigeneračnímu přemýšlení v době, kdy větší než malé množství lidí přemýšlí v cyklech rámovaných volbami, v ČR tedy max. 4 roky dopředu…)
– na vyfocených bankovkách si všimněte hodnot 50, 10 a 5, respektive dělnické třídy, ozbrojených složek a intelektuálů na samém dně společenského žebříčku
– v roce 1953 tahala Jižní Korea za kratší konec a mnozí z dobrého důvodu považovali za rozumné utéct před chudobou na bohatý sever, přetočme čas o necelé tři generace dopředu a jsme úplně jinde
– příklady značek/společností zastřešujících kpopové zpěváky -> JYP, SM, YG nebo HYBE (v minulosti známá jako BIG HIT ENTERTAINMENT)
– Andy „byla u toho“, když začínali ATEEZ, v Budapešti v roce 2019 navštívila jejich koncert a po něm šla s pár dalšími lidmi i do zákulisí na setkání se zpěváky, dneska ATEEZ patří mezi vrcholové kpopové skupiny, dosáhnout podobného zážitku by tak bylo mnohem obtížnější, kór v Evropě, proto je dobré fandit i těm, kteří ještě nejsou slavní:)
-mj-